19. století v Evropě přineslo obrovské pokroky v přípravě kávy. Kavárny vzkvétaly, ale příprava kávy byl pomalý proces. Angelo Moriando z Turína v Itálii je prvním vynálezcem spojeným s počátkem éry espressa. V roce 1884 mu byl udělen patent na „nové parní zařízení pro ekonomickou a okamžitou přípravu kávového nápoje“. To do značné míry popisuje jakýkoli stroj na espresso i dnes. Ale Moriandův stroj byl ve skutečnosti jednoduše velkoobjemový kávovar využívající mírně zvýšený tlak páry 1,5 baru, aby se proces vaření urychlil.
(zdroj obrázku: Bezzera)
Rok 1901, 15 prosinec
Luigi Bezzera, milánský inženýr, podal žádost o první patent na stroj na espresso (Tipo Gigante), který obsahoval portafiltry, několik varných hlav a bojler dosahující tlaku 1,3 baru. Bezzera však svůj vynález nedokázal zúročit a místo toho prodal svůj patent v roce 1903 Desideriu Pavonimu z Milána. Společně přidali přetlakový ventil (manuální verze dnešního třícestného ventilu) a parní trysku. Na milánském veletrhu v roce 1906 byl Italům představen „ideální“ kávovar, který dokázal vyrobit 150 káv za hodinu, a nový nápoj, který Pavoni nazval „caffé espresso“.
(zdroj obrázku: Wikimedia Commons)
Rok 1910
Mezitím v Turíně Pier Teresio Arduino navrhl podobný stroj, který dokázal vyrobit 1000 šálků za hodinu. Jeho stroj byl vysoký kotel s měřidly, portafiltry a dnes již slavným orlem nahoře. Arduino byl lepší obchodník než Pavoni a nechal Leonetta Cappiella navrhnout reklamní plakát, což vyvolalo poptávku a umožnilo Arduinu začít vyvážet své stroje po Evropě.
(zdroj obrázku: Nuova Ricambi)1920–1930 Ve 20. a 30. letech se k trhu připojilo mnoho dalších italských společností — Universal z Milána, mezi nejprominentnější, a Rancilio z Milána, Simonelli z Macerata a La Marzocco z Francie (které zůstávají prominentní dodnes). Sloupový kávovar na espresso s polygonální základnou (na obrázku nahoře vlevo), zdobený smaltem a stříbrem, byl vyroben společností Universal a získal cenu za design na veletrhu v Miláně v roce 1929. Robert Rancilio vyrobil svůj první stroj, Regina (na snímku nahoře uprostřed), v roce 1927.
I přes tyto pokroky bylo obtížné kontrolovat tlak páry v těchto strojích, takže espresso bylo často hořké a spálené chuti. Teprve v roce 1935 inženýr Francesco Illy nahradil páru stlačeným vzduchem, což vyvolalo určité zlepšení. V roce 1936 pak inženýr Simonelli představil nožní čerpadlo, které zajistilo stálý a rovnoměrný průtok vody. Jeho stroj je na obrázku nahoře vpravo.
5. září 1938 Achille Gaggia podává patent č. 365726 pro Lampo. Tento mechanismus využívá tlak horké vody místo páry a připravuje lahodné espresso, které se vyznačuje měkkou vrstvou „crema naturale“. Skutečná revoluce! Tímto okamžikem začíná moderní éra espressa.
(zdroj obrázku: Nuova Ricambi) 1946
V roce 1946 Achille Gaggia, milánský kavárník, vynalezl první vysokotlaký pístový stroj, který se vyznačoval vodorovně umístěným kotlem. Do této doby byla vysokoteplotní pára proháněna kávovou sedlinou při „nízkém“ tlaku (1,5 až 2 bary) – ale v Gaggiaově stroji pára hnala horkou vodu do pístové komory. Při ovládání píst poháněl dnes již standardizovanou jednouncovou dávku skrz kávové lůžko při tlaku 8-10 barů. S nárůstem tlaku a teploty vody (nyní blíže k 195°F) přišel objev cremy – charakteristického znaku dobrého espressa. Význam tohoto vývoje nelze přeceňovat. Baristé obsluhující nové pákové automaty vymysleli frázi „tahání panáka”.
Tento krásný stroj můžete vidět na vlastní oči např. v muzeu v Salcburku v Rakousku.
Czech
Deutsch